25 let od úmrtí našeho faráře P. Oldřicha Svobody
P. Oldřich Svoboda
* 26. 8. 1922 + 2. 11. 1995
2. 11. uplynulo 25 let od úmrtí pana faráře Oldřicha Svobody. O své vzpomínky na něj se podělil Libor Janečka:
P. Oldřich Svoboda navštívil Chlebovice v týdnu před náhlou smrtí ThDr. Josefa Mošťka. Přišel za ctihodným panem farářem pro radu. Na podzim r. 1985 odešel do důchodu, ale samota a odchod do ústraní v něm vyvolávala pocit, že by přeci jen měl ještě dále sloužit Božímu lidu. A Dr. Moštěk mu na závěr rozhovoru řekl: "Oldřichu, vrať se do duchovní správy. Na nějakou menší faru...". A několik málo dní poté, pan Dr. Moštěk umírá na následky dopravní nehody. P. Svoboda už na pohřbu přemýšlí, zda by mohl nahradit pana doktora Mošťka v Chlebovicích. Po pohřbu ve Vlčnově hovoří s místeckým děkanem P. Vdolečkem, který později v Olomouci žádá o dekret pro P. Svobodu do Chlebovic. A tak po tragické smrti Mošťka dostává P. Svoboda dekret do Chlebovic a Staříče.
Jenže na faře se vytápělo v každé místnosti zvlášť kamny na uhlí. Teplá voda na koupání byla k mání rovněž až po zatopení v lázeňských kamnech. Bylo potřeba faru zrekonstruovat. A tak jsme koncem zimy nastoupili jakožto parta ochotných pomocníků a na faře jsme zrekonstruovali elektrické vedení. Díky tomu mohla být instalována elektrická kamna na noční proud. Opravili jsme omítky, vymalovali celou faru a na jaře r. 1986 se P. Svoboda mohl nastěhovat i se svou hospodyní, paní Dostálovou. Hurá! Chlebovice mají opět svého pana faráře. Ač to Dr. Moštěk nesčetněkrát říkal, že po něm již jistě do Chlebovic žádný farář nepřijde, neboť jich rapidně ubývá... P. Svoboda se ujímá svého úřadu, je šťasten, že může opět sloužit věřícím. Ovšem s věkem přibývají i nemoci, a tak přichází na faru pomáhat paní Slávka Hrnčárková z Hukvald. Je potřeba jí znovu a znovu děkovat za pomoc panu faráři i jeho hospodyni. P. Oldřich, ikdyž důchodce a se silnou artrózou kolen, sloužil každý den mši svatou v kostele buď v Chlebovicích nebo ve Staříči.
Na P. Svobodu určitě v dobrém vzpomínají ministranti, pro které měl vždy vlídné slovo a uměl je ve službě Pánu Ježíši pochválit. Velkým dílem za působení P. Oldřicha v Chlebovicích bylo malování kostela. Za bývalého režimu bylo nutné o takovéto věci žádat a oznamovat je, a proto pan farář s touto akcí zpočátku nesouhlasil. Po revoluci r. 1989 se ale vše změnilo a v rámci svobody všechny tyto byrokratické nesmysly padly. Podařilo se nám kostel vymalovat, především díky tehdejším mladým studentům a dorostu. Díky hospodyni paní Slávce bylo každý den občerstvení a pan farář přicházel pracanty vždy povzbudit a pochválit! A tak 4. července 1990 byl kostel vymalován, čistě uklizen a připraven na slavnost sv. Cyrila a Metoděje. Krásnou slavností bývalo vždy i první svaté přijímání. Prvokomunikanti byli slavnostně přivítání a přivedeni v průvodu k oltáři, kde k jejich dětské duši pan farář srozumitelným způsobem hovořil o Pánu Ježíši. Hezké vzpomínky pro všechny. Po mši svaté se všichni prvokomunikanti a jejich rodiče sešli na faře ke společnému obědu. Víte, co to bylo, obědvat s panem farářem?! Další velikou slavností bylo biřmování v r. 1995. Světící biskup olomoucký Hrdlička zde uděloval svátost křesťanské dospělosti. Uveďme jen, že na slavnosti byl přítomen i metylovický farář P. Bernáček.
Na podzim r. 1995 se Svobodova artróza kolen velmi zhoršila a pan farář musel do nemocnice. Po několika týdnech se ale jeho stav začal zlepšovat a on se velmi těšil domů. Odpoledne 2. 11. 1995 jsme jej s paní Slávkou v nemocnici navštívili. Byl veselý, optimistický, ukazoval nám hojící se ránu. Blížil se konec návštěv, pomalu jsme se loučili, ale pan farář začal náhle kolabovat. Nemohl dýchat a začal se třást, což trvalo několik vteřin. Po příchodu lékaře a sestry začal kolabovat znovu. Byli jsme s paní Slávkou vykázáni z pokoje a čekali jsme, co bude následovat dál. Po několika minutách odváželi P. Svobodu na JIP. Dodnes vidím to poslední zamávání a poslední úsměv P. Oldřicha Svobody. Po příjezdu na faru zazvonil telefon a z něj se ozvala zpráva, že pan farář zemřel.
Nastal smutek ve farnosti. Osiřeli jsme. Pan farář si přál být pohřben ve "své" farnosti. Obřad vedl olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Přijeli farníci z okolí, dokonce autobus z Ježova u Kyjova, kde P. Svoboda dříve také působil. Do kostela jsme se zdaleka všichni nevešli. Poděkovali jsme panu faráři za jeho působení u nás, za jeho vlídné slovo, za jeho úsměv, jeho úžasná kázání, nádhernou barvu hlasu, za procítěnost jeho slov. Ano, i po 25 letech vděčně vzpomínám...
