Milí čtenáři, chtěl bych se s Vámi podělit o zážitek z poslechu alba hudebníka a skladatele Arvo Pärta, který 11. září 2021 oslavil své již 86 narozeniny. Článek je trošičku rozsáhlejší, ale snad Vám přinese něco nového a zajímavého a to z oblasti současné vážné hudby, která k duchovnímu životu bezesporu patří. Snad Vás bude inspirovat k poslechu i dalších hudebních děl Arvo Pärta.

Album Da Pacem si můžete ke čtení článku pustit zde nebo ještě lépe současně s nádherně zpracovaným videem zde. Vřele doporučuji.

(Jon) 

Arvo Pärt: Da Pacem

Krátce o autorovi

Arvo Pärt se narodil 11. 9. 1935 v Estonsku, ve městě Paide. Jeho hudební studia začala na hudební škole Rakvere v klavírní třídě. Po absolvování střední školy v roce 1954 začal studovat skladbu na Tallinské hudební škole. V roce 1957 pokračoval ve studiu na státní konzervatoři v Tallinu, které ukončil v roce 1963. V letech 1958-1967 působil jako zvukový režisér v estonském rozhlase. Je potřeba zdůraznit, že Arvo Pärt žil v tehdejším sovětském svazu a stal se zde jednou z vedoucích osobností hudební avantgardy. Proto bylo oficiální přijetí Pärtovy práce v tomto prostředí rozporuplné a komplikované. Na jedné straně byl jedním z nejoriginálnějších a nejvýznamnějších skladatelů své generace a premiéry jeho děl přitahovaly živý zájem publika a získávaly uznání i mimo Sovětský svaz, na druhou stranu bylo mnoho jeho děl vytvořených v 60. letech ostře tehdejší nomenklaturou kritizováno. Vše vyvrcholilo po premiéře dramatické koláže "Credo". Práce byla zakázána a Pärtova osoba a jeho předchozí koncertní tvorba se na několik let dostala do nemilosti. Přesto byl, Arvo Pärt v 60. a 70. letech jeden z nejplodnějších a nejoceňovanějších tvůrců filmové hudby v Estonsku. V letech 1968-1976 se projevuje v jeho tvorbě tvůrčí krize. Zříká se dosud používaných modernistických stylů a technik, hledá nový zvukový jazyk a z toho plynoucí radikální změnu stylu. Intenzivně se zaměřil na starou hudbu, na gregoriánský chorál školy Notre Dame a renesanční polyfonii. V roce 1976 se Pärt objevil s novým a originálním hudebním jazykem, který nazval tintinnabuli (Tintinnabuli lze popsat jako styl, v němž je hudební materiál vytvořených děl extrémně koncentrovaný, omezený na to nejdůležitější, má jednoduchý rytmus, hlasy založené na triádách, které se kombinují s mnoha polyfonními technikami). Tento styl se pak naplno objevuje v jeho dílech jako "Fratres" (1977), "Tabula rasa" (1977) anebo "Spiegel im Spiegel" (1978).

Náboženská povaha jeho komponovaných děl vedla ke kritice ze strany oficiálních sovětských kulturních kruhů a způsobovala stále vyhrocenější vztahy s tehdejšími sovětskými úřady. V roce 1979 byl vyloučen ze Svazu skladatelů SSSR. V lednu roku 1980 se rozhodl s rodinou emigrovat. Využil k tomu obdržené vízum pro návštěvu manželčiných rodičů v Izraeli. Tam neodcestoval a zůstal v Rakousku. Nejprve žil ve Vídni, kde získal rakouské občanství, a poté se přestěhoval do tehdy západního Berlína. Až po téměř 30 letech, v roce 2010 se vrátil do Estonska a nyní žije a stále tvoří v Tallinnu. Ve stejném roce kdy se vrátil do vlasti, bylo z jeho iniciativy založeno ve městě Laulasmaa Centrum Arvo Pärt, jehož hlavním cílem je vytvoření osobního archivu skladatele a také vytvoření tvůrčího prostředí pro všechny, kteří se zajímají o jeho hudbu.

Arvo Pärt je držitelem mnoha ocenění. V roce 2011 mu udělil titul čestný doktor Papežský institut duchovní hudby v Římě. Udělen mu byl i čestný doktorát na teologické fakultě ve Freiburgu (2007) nebo titul čestný doktor teologie na Luganské univerzitě ve Švýcarsku (2012). Není bez zajímavosti, že v roce 2011 obdržel cenu Classic Brit Award jako skladatel roku za svoji 4. symfonii. Řada jeho děl byla nominována na cenu Grammy a dvě ji získala: v roce 2007 to bylo CD Da Pacem (dirigent Paul Hillier a Estonský filharmonický komorní sbor) v kategorii nejlepšího sborového hudebního vystoupení a v roce 2014 dílo Adam's Lament (dirigent Tõnu Kaljuste, Lotyšský rozhlasový sbor, Tallinský komorní orchestr, komorní sbor estonských filharmoniků, sólisté Tui Hirv a Rainer Vilu) v kategorii nejlepšího sborového představení. Jedno z posledních ocenění obdržel roku 2020 a to za přínos hudební tvorbě, kdy mu byla udělena cena BBVA Foundation Award Frontiers of Knowledge.

Jeho jedinečný hudební hlas, uznávaný pro svou hloubku a citlivost věřícími i nevěřícími, promlouvá ke všem druhům publika a přitahuje zájem dalších oborů, jako je výtvarné umění nebo věda. Není přehnané říci, že jeho hudba se neustále hraje po celém světě a je i nadále hluboce významná pro velké množství lidí.

Album "Da pacem" jak ho vnímám

Seznam skladeb: 1. Da pacem Domine, 2. Salve Regina, 3. Psalm 117, 4. Psalm 131, 5. Magnificat, 6. An den Wassern zu Babel, 7. Dopo la vittoria, 8. Nunc dimittis, 9. Littlemore Tractus

1. Da pacem Domine (2004)

Tato skladba otevírá celé album a dává mu název. Je to sborová skladba postavená na latinské modlitbě za mír: Da pacem, Domine! Složil ji v roce 2004. Byla zadána Jordi Savallem pro mírový koncert v Barceloně konaný dne 1. července 2004. Pärt vytvořil skladbu na památku obětí po bombových útocích na vlaky v Madridu v roce 2004. Od té doby se ve Španělsku každoročně provádí. Ve skutečnosti je skladba Da pacem Domine univerzální modlitbou za mír, za bolest a utrpení celého lidstva a vyjadřuje přesvědčení, že v dobách nepokojů je naší jedinou jistou ochranou Bůh.

Při poslechu této skladby jsem si představoval, že nástupy mužského a ženského sboru jsou jako stupně schodiště, po kterém jdete, hledíce vzhůru do jasného světla. Necítíte svou vlastní tíhu, ale jste nadnášeni úchvatným zvukem hlasů, jejich barva vás blaží. A závěr skladby s pomalým tempem evokuje konečný vstup do jasu světla, jste už jen obrys těla, které najednou zanikne, je pohlceno jeho září. A pak nastává ono tolik očekávané ticho.

2. Salve regina (2001)

Arvo Pärt bal osloven Essenskou katedrálou, aby k oslavě 75. narozenin biskupa Dr. Huberta Lutheho a 1150. výročí města Essen vytvořil důstojnou skladbu. Premiéra se konala 21. května 2002 v podání dívčího sboru v Essenské katedrále, chlapeckého sboru v Essenu a katedrálního sboru v Essenu. "V hudebním smyslu lze "Salve Regina" přirovnat k trychtýři - stejně jako voda v trychtýři, i zde se dílo pohybuje ve velkých kruzích, které se pomalu otáčejí, což stále více klesá do nejhlubšího bodu. Na jedné straně mocná masa zvuku a na druhé straně velmi střídmě "jednoduchá", tři čtvrtiny rytmu hudebního materiálu kondenzuje v místnosti jako protiproudy a nakonec dosahuje nejvyšší možné koncentrace."

3. a 4. Psalm 117, Psalm 131 (1984)

Také uváděné jako "Zwei slawische Psalmen" ("Dva slovanské žalmy") pro smíšený sbor nebo sólisty. Jsou prvním dílem s církevně slovanským textem v Pärtově díle. Práce, která byla vytvořena v roce 1977 v Estonsku, měla premiéru v roce 1984 v Německu. První skladba je s textem žalmu 117 "Chvalte Hospodina", zatímco druhá píseň je založena na Davidově poutní písni "Nemám, Hospodine, srdce domýšlivé". Obě skladby jsou dílka s neobvykle silným slovanským nádechem. Hutně znějící sbory evokují ruské pravoslavné zpěvy. Prostorový zvuk je úžasný a sbory ho naplňují do posledního milimetru stoupáním a klesáním, zesilováním a zeslabováním hlasů.

5. Magnificat (1989)

Je zhudebnění novozákonního chvalozpěvu Marie z Lukášova evangelia (Lk 1,46-55). Pärtův Magnificat je jednou z jeho nejhranějších skladeb. Je věnována Christianovi Grubeovi, bývalému šéfovi Staats- und Domchor Berlin (Státní a katedrální sbor v Berlíně), který jej také uvedl v premiéře 25. května 1990 ve Stuttgartu.

6. An den Wassern zu Babel (1984)

Původní verze díla v roce 1976 a nese název "In spe". Pod tímto názvem mělo dílo premiéru 27. října téhož roku v estonském koncertním sále v podání souboru Hortus Musicus, kterému je věnováno. Úžasná je práce zpěváků sboru s jedinou samohláskou. Text se skládá ze samohlásek "i" - "e" - "o" z úvodní části obyčejné mše Kyrie eleison. V SSSR byl chápán jako kryptogram, jako tajné vyznání víry.

7. Dopo la vitoria (1996)

Piccola cantata nebo "malá kantáta", byla složena pro smíšený sbor acapella v roce 1996 a upravena v roce 1998. Skladbu si objednal, Sandro Boccardi jménem města Milána k oslavě 1600 let od smrti svatého Ambrože, arcibiskupa a patrona Milána. Text popisuje scénu, kdy svatý Ambrož křtí svatého Augustina a společně zpívají píseň chvály Bohu. Text pochází z lexikonu "Historie církevních zpěváků a zpěvů", který sestavil arcibiskup Filaret v Petrohradě. Původní ruský text byl klientovi přeložen do italštiny.

8. Nunc dimittis (2001)

Je to sborová skladba acappella z roku 2001, která vychází z textu z Lukášova evangelia (Lk 2,29-32) byla objednána sborem biskupské katedrály Panny Marie. Světová premiéra se konala 15. srpna 2001 na festivalu v Edinburghu. Dílo bylo uvedeno v katedrále Panny Marie stejným sborem pod taktovkou Matthewa Owense. Různé hudební textury se střídají podle odstavců textu. Skladba, která zní většinou v mollové tónině, má svůj vrchol ve slově lumen (světlo), které je zvýrazněno durovou tóninou.

9. Littlemore Tractus (2000)

Skladba určená pro sbor a varhany. Arvo Pärt byl osloven littlemorským vikářem Bernhardem Schünemannem, aby složil skladbu k příležitosti 200. výročí narození anglického kardinála Johna Henryho Newmana (1801-1890). Text, pochází z kázání, které přednesl Newman dne 19. února 1843 v Littlemore jako anglikánský učitel: "Ať je nám Pán po všechny naše dny oporou, dokud se stíny neprodlouží a nepřijde večer, a hluk světa se utiší a horečnatost života skončí, a naše práce bude dokončena. Pak ať nám ve svém milosrdenství poskytne bezpečný příbytek a věčný odpočinek a mír."

První poslech alba Da pacem byl pro mě spojený se silným zážitkem. Později jsem si poslechl další alba, jako např. velmi oceňované Tabula rasa s jedinečnou skladbou Spiegel im Spiegel, ale Da pacem mě oslovilo nejvíce. To je moje srdeční záležitost. S oblibou si vychutnávám rusky zpívaný žalm 117, neboť z tohoto zpěvu tryská čistá radost a vděk stvořiteli za jeho lásku. Naopak ke klidnému rozjímání mě vede předposlední skladba Nunc dimittis. Konečné ztišení, doslovné vytracení se zvuku v jejím závěru je úchvatné. Obdobně je tomu u Da pacem nebo monumentální Salve Regina, které končí ztišujícími se tóny varhan. Myslím, že to je jeden z charakteristických rysů tvorby Arvo Pärta. Můj postřeh je, že pokud budete poslouchat skladby poprvé a nebudete se snažit sledovat text, dojdete k intuitivně k přesvědčení, že všechny texty, kterým sice nerozumíte, jsou hluboce duchovní a pocházejí buď z Bible anebo z jiného duchovního nebo vysoce spirituálního zdroje. Budete to vědět apriori, což mě v počátcích při poslechu jeho díla, naprosto ohromilo.

Arvo Pärt je pro mě špičkou v tvorbě duchovní hudby. Jistě, je to jen můj subjektivní názor, ale myslím, že to, na co svou tvorbou ukázal a ve vážné hudbě dokázal, můj názor spíše podporuje, než mu odporuje. Osobně mám v souvislosti s ním jeden zvláštní zážitek. Když jsem byl loni v září na poutním místě Maria Hilf ve Zlatých Horách, cestou na Rejvíz jsem si pouštěl v autě rádio a na stanici Vltava dávali pořad k jeho 85 narozeninám (2020). Zachytil jsem sice jen poslední část a vyslechl jeho skladbu "The Deer's cry" v podání anglického vokálního sboru VOCES8, ale byl jsem tak pohlcen tou absolutní rozvláčností a pomalostí zpěvu, tak uchvácen přednesem, že jakmile jsem se vrátil domů, hledal jsem na internetu informace o něm a jeho díle. Od té doby jsem se začal o jeho tvorbu zajímat hlouběji.

Zdroje:

Zdroje: https://www.arvopart.ee/arvo-pardi-keskus/,  https://www.fbbva.es/en/, https://www.frontiersofknowledgeawards-fbbva.es/galardonados/arvo-part-2/, https://www.alia-vox.com/en/artists/jordi-savall/, https://performingartsmontereybay.com/christian-grube/,  https://www.singers.com/bio/4010, https://voces8.com/

V tomto textu jsou v úpravě uvedeny a použité informace z oficiálních stránek Arvo Pärta: https://www.arvopart.ee/arvo-part/

Autor foto: Priit Grepp

Autor textu: Jon