Slavnost Ježíše Krista Krále - zakončení církevního roku

Slavnost Ježíše Krista Krále je dnem liturgického kalendáře, který připadá na poslední, tedy 34. neděli v liturgickém mezidobí a je zakončením církevního roku. Po ní tedy následuje Advent (první neděle adventní). Letos připadá na 24.11.

Jedná se o svátek poměrně nový - vyhlásil jej v roce 1925 ve své encyklice Quas primas z 11. prosince papež Pius XI. Poprvé se tento svátek slavil na poslední říjnovou neděli roku 1926, pak byl přesunut. Pius XI. s oslavou tohoto svátku spojil také každoroční zasvěcení lidstva Ježíšovu srdci.

Královský titul připisovaný Ježíši Kristu má svůj původ v evangeliích Nového zákona, kde je takto Ježíš na vícero místech představován jako dlouho očekávaný král Židů (mesiáš). Spolu s dalšími tituly (např. "Pán") je označení "král" vyjádřením vlády, kterou přiznáváme Ježíši Kristu nad svým životem. Tato slavnost v závěru liturgického roku poukazuje na to, že Kristus Vykupitel je Pánem dějin a času, jemuž jsou podřízeni všichni lidé a všechno stvoření. On je Alfa a Omega. Ježíš sám kategoricky potvrdil svou královskou moc před Pilátem: Na jeho otázku"Ty jsi král?" božský Vykupitel odpověděl: "Ano, já jsem Král" (Jan 18,37).

(Lum)