Vzpomínka na naše faráře

P. Karel Bršlica
P. Karel Bršlica

Milí přátelé, rád bych Vám řekl několik slov k působení dvou kněží, za které byla obětována dnešní (neděle 15. 12. 2019) mše svatá. Oba dva se narodili v roce 1909. P. Antonín Stískal 10. června a P. Karel Bršlica 29. října.

P. Karel Bršlica

P. Karel do Chlebovic nastoupil v roce 1959 po P. Vilémovi Tvarůžkovi. Byl to opravdu důstojný pán. Menší postavy, s milým úsměvem ve tváři. Dokonce byl v té době jmenován arcibiskupským radou. V první polovině 60. let zde byly misie, v době politického uvolnění v roce 1968 udělováno po dlouhé době svaté biřmování. A v roce 1969 k nám do kostela připutovaly ostatky sv. Cyrila. Slavili jsme 1100 let od jeho smrti. Stále si vybavuji hodiny náboženství, 2 až 4 třída, a jeho pečlivě barevnými křídami, na tabuli nakreslené biblické příběhy. Nutno připomenout, že v té době nebyly vůbec žádné tiskoviny k výuce. Jen sešit, pero, barevné křídy a výklad pana faráře. Hospodařil zde na faře s hospodyní paní Josefou Markovou 12 let. Obdělávali farní zahradu, dědictví předků, seli a sklízeli pšenici, kterou pak mlátili u pana Zikmunda Strakoše, česali a rozdávali ovoce a nás, dnes už starší farníky vedli k poznávání Boha. V šedesáti letech zažádal pan farář o důchod. A v roce 1971 na jeho místo nastoupil P. Antonín Stískal. P. Karel se odstěhoval do domku na Starý Jičín a vypomáhal na sv. Hostýně především jako zpovědník. Zemřel 31. srpna 1977 na rozsáhlý srdeční infarkt a je pohřben na hřbitově na Starém Jičíně.

P. Antonín Stískal

Narodil se 10. června 1909 v Říkovicích u Přerova, k nám do Chlebovic nastoupil na jaře roku 1971. Přichází v 62. letech, s podlomeným zdravím, na faru kde je potřeba v každé místnosti topit, v koupelně zatopit na teplou vodu. Ale byl plný nadšení, protože jeho minulá štace v Hoštejně, byla ještě fyzicky mnohem náročnější.

A vzal to pěkně zostra: květen, mariánský měsíc, tady před kazatelnou postavil veliký, nádherný mariánský oltář, a k tomu ty úžasné májové pobožnosti. A ministranti, ti malí, kteří sloužili u oltáře, dodnes vzpomínají, jak po nalití vína a vody do kalicha před obětováním, dostali vždy od něj pohlazení. Pak přišel podzim, měsíc říjen, spojen s úctou k růžencové Panně Marii. Opět společná, každodenní modlitba svatého růžence.

První neděle po Všech svatých - Chlebovický krmáš. A v pondělí mše svaté za předky a následovala krmášová zábava. A P. Antonín byl účasten. Ne, jako tanečník, ale jako pozorovatel, spoluobčan s dobrým slovem pro každého. A přišel předvánoční čas - výzdoba kostela - a to nejpodstatnější, pro nás nový betlém. Betlém, na který se ve své době sjížděli dívat lidé z okolí. Protože byl naprosto výjimečný. Ještě jedno bych rád vzpomenul. Každou neděli bývalo svátostné požehnání ve 14 hodin. P. Antonín jej posunul na 17 hodinu, protože v době, kdy televize měla jeden kanál a vysílala jen několik hodin denně. On přivezl do Chlebovic spoustu diapozitivů, zakoupil promítací plátno a každou neděli v podvečer zde promítal biblické příběhy. Pro nás!

Mohu za sebe říci - nezapomenutelné!

A pak už čas běžel, postní doba, velikonoce, květen - patřící Panně Marii, a další úžasná již nikdy neopakovatelná událost - 1. svaté přijímaná 22 prvokomunikantů. U každého byla krásná bílá hortenzie. Neskutečné z pohledu dneška. A poté již nastává doba ataku nemoci. Pop pouti začíná pan farář stonat a churavět. Již neslouží nedělní mše svaté, zákeřná nemoc začíná vítězit. 

Poslední mši svatou sloužil zde na svátek sv. Václava 28. září 1972. Slabý, strádající, vyčerpaný. A posléze ulehá na lůžko trvale. Pro nás tíseň, modlitba za něj, za jeho zdraví. Už to byly jen návštěvy na faře, u jeho lůžka. A tam jsme slyšeli povzbudivé slovo, nabádání k úctě k Panně Marii a jeho neuvěřitelně usměvavou tvář. Pán jej povolal k sobě v neděli 12. listopadu 1972, kolem 9. hodiny, kdy zde začínala nedělní bohoslužba. Krátké bylo jeho působení u nás, ale velké zážitky pro nás - pamětníky - o to větší, že si přál být pochován na zdejším hřbitově. Našel zde mezi námi svou rodinu a víru v to, že na něj nezapomeneme!

Je potřeba znovu poděkovat Vám otče Antoníne za vše co jsme od Vás obdrželi, za vaše vlídné slovo, za Váš nezapomenutelný, laskavý úsměv na tváři. 

Co říci na závěr? Každý kněz, každý budovatel, každý donátor tohoto chrámu, ať už skrytý, či veřejně známý, pracoval na tom. Aby toto místo, tento náš jubilejní chrám byl budován a zvelebován k slávě Boží.

Libor Janečka

Přepis původního textu: Jon