Za Františkem Líznou

Když jsem v Knižní poličce v roce 2018 představoval P. Františka Líznu a jeho knihy (deníky) o poutích, které vykonal po Evropě, těšil jsem se, že se s ním v nějaké dohledné době setkám, že si zajedu do Vyšehorek na faru a osobně si s Františkem popovídám o jeho putování. Samozřejmě z toho z různých důvodů sešlo, ale alespoň jsem mu napsal dopis, kde jsem ho požádal, aby mi popsal, jak vlastně v tehdejším Československu vykonal v 80. letech své první poutě. Odepsal a to mi udělalo velikou radost.

Čas ubíhal, a já příležitostně shromažďoval různé informace o fenoménu poutí, nakoupil nějaké knihy a průvodce o putování, dohledával, jaké vedou trasy z Česka do nejznámějšího poutního místa Santiaga de Compostela. Tak nějak jsem se malinko na pouť samotnou ve svých myšlenkách chystal. A nedávno, když běžel na TV Noe docela úspěšný film Pouť, kde je tato cesta přímo součástí děje, vzpomínal jsem na Františka a rozhodl jsem se, že letos ho určitě navštívím a pak něco s tou svojí poutí udělám. Doba je sice stále pro cestování nedobrá, ale tak nějak jsem choval(a stále chovám) naději, že se to s létem zlepší...

4. března přišla smutná zpráva. František byl převezen ve vážném stavu do nemocnice s příznaky nákazy virem C-19. Po nějakém čase v nemocnici umírá.

V ten okamžik, kdy jsem zprávu četl, se mi vybavilo jak při mši svaté, kterou vedl na sv. Hostýně, kde pořádal svoje pravidelné ignaciánské exercicie, s očima upřenýma kdesi do dáli, pronáší: "Beránku Boží, miláčku můj, jdeme za tebou."

Ano, to byl František, celým srdcem vroucně milující našeho Pána, Ježíše Krista.

V ten březnový den letošního roku František odešel za svým miláčkem. Vydal se na svoji poslední, nejkrásnější pouť.

Milý Františku, dal jsi mi tehdy něco, co v mém srdci postupně dozrálo. Touhu vykonat svou vlastní pouť. Teď chápu, proč jsem ji neabsolvoval už dávno, když mě tvá slova o putování tak oslovila. Člověk musí k tomuto rozhodnutí dozrát, dozrát postupně skrze pochopení různých událostí ve svém životě. Svým způsobem musí zažít nejdříve jakousi pouť, ale uvnitř, ve své duši.

Františku, loučíme se s tebou tak, jak je při pouti do Santiaga obvyklé se loučit mezi spolupoutníky: Buen camino! Šťastnou cestu, Františku!

(Jon)