Promluva papeže na slavnost Nanebevzetí Panny Marie

U příležitosti slavnosti Nanebevzetí Panny Marie na náměstí sv. Petra pronesl papež František velice pěkné kázání o Panně Marii.

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

V dnešním evangeliu ze slavnosti Nanebevzetí Panny Marie se Nejsvětější Panna modlí slovy: »Velebí má duše Pána a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli« (Lk 1,46-47). Podívejme se na slovesa této modlitby: velebí a jásá. Jásot propuká, dojde-li k něčemu natolik krásnému, že nepostačuje zaradovat se v nitru, v duši, ale štěstí se chce projevit celým tělem a zajásá. Maria jásá kvůli Bohu. Kdo ví, zda jsme také my někdy jásali nad Pánem. Jásáme nad dosaženým výsledkem, nad obdrženou dobrou zprávou, avšak Maria nás dnes učí jásat v Bohu, protože činí »veliké věci« (srov. v.49).

K velikým věcem odkazuje další sloveso: velebit. Velebit totiž znamená chválit něčí velikost, něčí krásu... Maria vyzdvihuje Pánovu velikost, chválí Jej a říká o Něm, že je doopravdy veliký. V životě je důležité hledat veliké věci, jinak se ztratíme ve spoustě maličkostí. Maria nám ukazuje, že chceme-li, aby náš život byl šťastný, je třeba dávat první místo Bohu, protože jedině On je veliký. Kolikrát jen však v životě sledujeme věci nepatrného významu: předsudky, nevraživost, rivalitu, závist, iluze a pomíjivá materiální dobra... Kolik hloupostí v životě! Známe to. Maria dnes vybízí, abychom vzhlíželi k »velikým věcem«, které jí učinil Pán. A také nám, každému z nás Pán činí veliké věci. Je třeba rozpoznat je, zajásat nad nimi a velebit Boha za tyto veliké věci.

Dnes totiž slavíme tyto »veliké věci«. Marie je vzata na nebe. Nejvznešenější slávy dochází jako první ta nepatrná a pokorná. Ona, která je lidským tvorem a jednou z nás, duší i tělem dosahuje věčnosti. A tam nás očekává, jako matka čekající, až se její děti vrátí domů. Boží lid ji proto vzývá jako "bránu nebeskou". Jsme poutníky na cestě k domovu tam nahoře. Díváme se dnes na Marii a vidíme cíl. Vidíme, že jedna stvořená bytost byla přijata do slávy Ježíše Krista vzkříšeného a touto bytostí nemohl být nikdo jiný než Ona, Matka Vykupitele. Vidíme, že v ráji spolu s Kristem, novým Adamem, je také Maria, nová Eva, což nám na naší pozemské pouti dodává útěchu a naději.

Slavnost Nanebevzetí Panny Marie je pobídkou pro všechny, zejména pro ty, kdo trpí pochybnostmi, rmoutí se, žijí se sklopeným zrakem, který nedokážou pozvednout vzhůru. Hleďme vzhůru, nebe je otevřené, nenahání strach, už není daleko, protože na prahu nebe je matka, která nás očekává. Je to naše matka. Miluje nás, usmívá se a bedlivě nás podporuje. Jako každá matka chce pro svoje děti to nejlepší a říká nám: "Jste v Božích očích drahocenní; nebyli jste stvořeni pro malé světské potěchy, nýbrž pro veliké nebeské radosti." Ano, Bůh se totiž raduje, nenudí se. Bůh je radost. Nechme se vzít Madonou za ruku. Pokaždé když bereme do rukou růženec a modlíme se k ní, činíme krok vpřed směrem k velikému cíli života.

Nechme se přitahovat pravou krásou, nenechme se vysát životními maličkostmi, nýbrž volme nebeskou velikost. Svatá Panna, nebeská brána, ať nám každý den pomáhá hledět s důvěrou a radostí tam, kde je náš pravý domov, ve kterém nás jako matka očekává.

Přeložil Milan Glaser, zdroj ZDE.

(Lum)